Úvod > Magazín > Adventní čas, svátky a tradice 1.díl

Advent je období očekávání a těšení - věřící očekávají a těší se na zrození Ježíše Krista (Ježíška). Křesťané dříve dodržovali půst, protože střídmost v jídle bystří rozjímání.

Dnes se však již tato tradice dodržuje minimálně. V období adventu slavíme některé svátky spojené se symbolem Vánoc, a tak si o nich něco povíme.

Advent

Advent trvá čtyři týdny, začíná 1. nedělí adventní, tedy nedělí mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Konec adventu pak představuje západ slunce Štědrého večera a končí tedy dnem narození Ježíška (25.12.). Každou adventní neděli se zapaluje svíčka na adventním věnci, děti dostávají adventní kalendáře a otevírají každý den jedno čokoládové okénko. Advent je především dobou duchovní, ale v současné době je spíše využíván ke komerčním účelům, k nakupování a vůbec ke spotřebě. S tímto obdobím je v současnosti spojen spíše než rozjímání a očekávání příchodu Vánoc, shon, velký úklid a ostatní přípravu, ať už se jedná o pečení cukroví, nakupování dárků, či výzdoba domova spojená s výrobou adventních věnců, svícnů a jiných dekorací.

Adventní věnec

Adventní věnec patří neodmyslitelně k tradicím Vánoc. Přitom jeho historie není příliš dlouhá. Adventní věnec se začal zdobit až v 19. století. Historie vypráví o tom, že Johan Vicher - německý duchovní, pověsil na strom robustní věnec s 24. svíčkami. Každý den v době Adventu zapálil jednu svíčku.
V dnešní době jsou na adventním věnci svíčky čtyři, které se zapalují každou neděli, před Štědrým dnem. Tradiční barvou svíček na věnci byla fialová a růžová, nebo červená a zlatá. Ptáte se proč? Fialová znamená barvu kněžského roucha, naději a očekávání, růžová (ta byla na adventním věnci jen jedna a zapalovala se jako poslední). Tuto kombinaci však brzy nahradila červenozlatá, červená znamenala prolití krve Ježíše za spasení světa, ale také život, a zlatá byla barvou bohatství a světla.

Svatá Barbora

Tato tradice s sebou nese zvyk trhání větviček, které svobodné dívky dávalyi do vázy, aby zjistily, zda se příští rok vdají. Když vykvetla do Štědrého dne, tak se dívka v příštím roce měla vdát. Jako Barborky se dnes řežou převážně třešňové větvičky. Podle tradice to však mohou být větvičky z jakýchkoliv stromů a keřů, které ve váze mohou rozkvést. Tradice barborek je prastarého původu.
Zajímavý je popis původní, jak po uříznutí větvičku opatrovat. Podle ní má být v nádobě s barborkou voda každodenně měněna. Dívka, která o snítku pečuje, ji má přinášet od pramene či studny ve vlastních ústech a z nich zvolna do nádoby vypustit po větvičkách.

Po sv. Barboře přichází sv. Mikuláš

Tradice kolem Mikuláše je velmi známá a oblíbená. V předvečer 6. prosince navštěvuje v doprovodu anděla a čerta děti a obdarovává je, nebo je kárá pro jejich zlobení. Co země to jiná tradice spojená s Mikulášem. U nás je nejčastější návštěva dětí v domě, kde se jich ptá, zda byli hodní, a aby dostaly od něj dárečky, musí zazpívat či říct básničku. Další, známým zvykem Mikuláše je - pro ty nejmenší, co by se ještě mohly postaviček vylekat - nechávat nadílku za oknem. 

Foto: Profimedia