Úvod > Magazín > Když dítě odmítá jídlo

Odmítání jídla nemusí být vždy příznakem rozmazlenosti nebo dokonce nemoci. Vytváření špatných stravovacích návyků však k takovým metám může vést. Jak odvrátit hrozbu včas?

Dejte dítěti větší volnost ve stravování

Odmítání jídla dětmi je častou příčinou rodičovských obav. Zkreslená představa o tom, kolik by toho naše dítě mělo sníst, nás staví do role neustálého kontrolora. Dítě si ale, stejně jako dospělý, vytváří ke všemu, k čemu je nuceno, odpor. Nechte jej, ať si samo vybere, co mu chutná, ať zkouší a objevuje různé chutě. Pokud dítě nemusí rajskou omáčku, naservírujte mu jídlo bez ní. Pokud cítí, že má v polovině porce dost, nenuťte jej dojíst vše a servírujte mu příště raději menší porce. Větší děti si mohou samy rozhodnout, kolik si naloží na talíř.

Nucení k jídlu vytváří odpor

Cílem větší svobody stravování je, aby si dítě vytvořilo k jídlu pozitivní vztah. Zastaralé rčení typu „žádné zbytky“ patří do dob těžké chudoby, kdy byla bohatá večeře vzácností a prázdný talíř samozřejmostí. Dnes není problém uložit nedojezenou část jídla do lednice a vychutnat si ji později. Také úsloví „u jídla se nemluví“ je dvousečné. Kladnou stranou mince je, že chrání strávníky před zakuckáváním, případně zadušením (řečník s plnými ústy sousto vdechne skutečně snadno). Zápornou stranou je pocit napětí, jež zákaz mluvení vyvolává. Chce-li dítě něco říct a přitom ví, že nemůže, postoj k jídlu se může negativně změnit. Jídlo má být spojeno s pocitem klidu a pohody, ne napětí. Dovolte tedy dítěti, aby u večeře sdělilo, co má na srdci, ale zároveň se vyvarujte nepřetržitého debatování.

Odmítání jídla jako příznak poruchy příjmu potravy

Každé dítě má jiné potřeby a totéž platí o výběru a množství jídla. Pokud se stravování vašeho potomka podobá vrabčímu, pořád to ještě nemusí znamenat, že je nemocné. Někomu stačí opravdu málo, aby uspokojil své fyziologické potřeby. Skutečným varovným signálem je úbytek hmotnosti. Pokud se dítě vymlouvá, že mu je špatně, nápadně často tvrdí, že už jedlo a až nepřiměřeně vnímají svou hmotnost a postavu, teprve pak se můžete začít obávat. Mentální anorexie si vybírá čím dál tím mladší oběti.

Jídlo a psychika dítěte

Vztah k jídlu neovlivňuje jen způsob stravování v našem dětství, ale také naše psychická vyrovnanost. Je-li v emoční a citové oblasti života dítěte všechno v pořádku, také vztah k jídlu má tendenci nabírat pozitivní směr.

Pokud se dítěti nedostává pozornosti a lásky, kterou tolik potřebuje, může se pro něj stát jídlo prostředkem pro vydírání a smlouvání. Čím více je matka odmítáním jídla dítětem vyděšena, čím více se rozčiluje a dítě trestá, tím více potomek jídlo odmítá. Jde o jakousi pomstu za nedostatek rodičovské péče. Bohužel i toto zdánlivě jen rozmazlené a nevybíravé chování se může stát základem pro vznik poruchy příjmu potravy, zejména anorexie.

Foto: Profimedia