Bulimie je ovšem zákeřnější než anorexie. Anorektika v pokročilém stádiu totiž snadno rozeznáte, hlavně podle vzhledu, zatímco bulimikem může být i relativně silnější žena nebo i muž. Lidé trpící bulimií nejsou až tak tělesně vyčerpaní, jako anorektici, tedy ve většině případů. A jak tedy bulimii poznáme?
Začíná také většinou pozvolna, na základě nespokojenosti s vlastním tělem, popřípadě s různými dietami a nebo následkem omezení sportovních aktivit. Zatímco anorektici se jídlu vyhýbají, u bulimiků jde o absurdní posedlost jídlem. Na základě pocitu hladu přichází moment přejídání, kdy takový člověk zkonzumuje až neskutečné množství potravy. Tito lidé dokáží sníst naráz například kostku másla, nebo kelímek hořčice. I když většinou dávají přednost moučné stravě s vysokým obsahem cukru, po níž hladina krevního cukru rychle stoupá. Slinivka na to reaguje zvýšenou tvorbou inzulinu, který může naopak vyvolat pokles hladiny cukru v krvi. To však jako v bludném kruhu opět vzbuzuje touhu po dalším jídle.
Obžerství však vystřídá pocit provinění nad selháním a následuje snaha vše napravit. Na řadu přichází násilně vyvolané zvracení a dlouhý pobyt u záchodové mísy.
Napoprvé je to možná jen jeden takový den, ale problém je v emocionálním prožívání jídla. Spousta bulimiků díky jídlu ventiluje svoje stresy. Jídlo je pro ně forma odreagování se od problémů. Dokud je jídlo v mezích, tak je to ještě normální, ale po prvním takovém dni se dostaví většinou deprese. Tím víc, když váha vystřelí nahoru. Přichází další období diety. A další úlet - třeba ještě větší.
Pomalu, ale jistě se přejídání začíná vymykat kontrole. Pocity špatného svědomí ženou ztrápeného bulimika opět k záchodové míse. Následuje zase vyvolání zvracení. Nakonec dochází k nikdy nekončícímu procesu přejídání, zvracení. V některých případech dietování a opět přejídání. I zde dochází ke ztrátě a nedostatku některých vitamínů a minerálů, poškození zubní skloviny, poškození trávící trubice a podobně.
Bohužel většina lidí se za toto své chování stydí, neboť si uvědomují, že je to nejen špatné, ale hlavně nezdravé a proto vše dělají tajně, aby je jejich okolí neodhalilo.
Také nadměrné používání laxativ -projímadel je charakteristické pro bulimii. Málo kdo to však ví, neboť převážně je toto onemocnění spojováno pouze s přejídáním a následným zvracením. Bohužel lidé trpící bulimií si dávky projímadel často zvyšují a to může vést k dehydrataci organismu, ztrátě živin, poškození střev, chronickému průjmu či naopak zácpě.
Podobně, jako anorektici, i někteří bulimici se snaží o nadměrné sportování a vysilují své tělo nejvíce aerobním cvičením.
Obě nemoci spojuje to, že jde primárně o nemoci psychické. Bojovat s nimi je tedy velmi náročné. Pocit hladu a nebo naopak přejedení chvilkově vytvoří pocit psychické pohody. Ten je ale brzy vystřídán dalším stresem, který vede k opakování chování. Člověk trpící touto poruchou příjmu potravy bude se svým problémem bojovat celý život, což je mnohdy hodně těžké.
Důležité je si problém uvědomit a chtít s ním bojovat. Ovšem bez pomoci odborníků to půjde jen velmi ztěžka, pokud vůbec. Je taky dobré si uvědomit, že pokud ztratí takto nemocný člověk rodinu a veškerou podporu okolí, je ztracen. Taková osůbka nemá důvod žít, protože ztratila všechno, o co kdy stála, a veškerá pomoc odborníku je tak zbytečná.
Mnoho lidí si bohužel neuvědomuje, že chování přejídaní a následného pročišťování je nebezpečné, dokonce i SMRTELNĚ nebezpečné.
Foto:
Profimedia.cz