Druhy čekanek
Čekanka obecná je asi 1m vysoká rostlina, která od července do října kvete modrými až růžovými květy. Kořeny její vyšlechtěné odrůdy čekanky seté se praží a slouží k výrobě kávovinové náhražky zvané cikorka.
Další dvouletá odrůda zvaná čekanka salátová vytváří žlutozelené, ale i červené podlouhlé puky, které se zejména v Belgii, Holandsku, Anglii a čekankové velmoci Francii hojně pěstují a sklízejí od prosince do března. Vypěstovat si ji můžeme i u nás. Vyžaduje však hlinitopísčité půdy s dostatkem vláhy. Čekanka se vysévá v polovině května a od října do listopadu se nať seřízne 2 cm nad vegetačním vrcholem, vyndá se ze země a kořeny se vytřídí pro rychlení. Pěstování čekanek je náročné jak na mechanickou, tak i ruční práci.
Cikorka
Jak již bylo zmíněno, cikorka je kávovinová přísada, která se již přes 4 století vyrábí z praženého kořene čekanky. Její výroba se i u nás značně rozšířila zejména po 1. světové válce. Dříve se pro své barvící vlastnosti přidávala do klasické kávy. Dnes se vyrábí cikorka instantní, nejznámější je kávovinová směs melta. Pro obsah lepku je bohužel nevhodná pro lidi dodržující bezplepkovou dietu.
Salátová čekanka
V roce 1830 Belgičan Jan Lammers objevil po návratu z války ve svém sklepě čekankové kořeny, jež tam zanechal, aby vyschly a on si z nich mohl připravit cikorku, ale místo toho z kořenů působením tmy a vlhka vyrašily čekankové hlávky. Jan neznámou rostlinu statečně ochutnal a křupavá, šťavnatá zelenina mu hned zachutnala. Až za 16 let se však čekankové puky začaly hromadně pěstovat a prodávat na trzích. Ještě déle trvalo, než se tato zelenina dostala do Paříže, o to větší úspěch ale tehdy v roce 1872 měla a ihned se jí začalo přezdívat "bílé zlato".
Použití čekanky v kuchyni
Čekanka je dostupná od podzimu až do začátku léta. Zejména v zimních měsících bychom jí pro nezanedbatelný obsah vitaminu C, karotenu, vápníku, železa, magnesia a fosforu měli věnovat pozornost, minerální látky a vitamíny jsou jistě nejlepší v přírodní podobě.
Čekankové křupavé lístky nejlépe chutnají v zeleninovém salátu. Další možností úpravy je smažení, zapékání a dušení čekanky na másle nebo čekanka zadělávaná na smetaně. Z čekankových listů se vyrábí i sirup. Čekanka má díky obsaženému glykosidu intybinu mírně nahořklou chuť, která nemusí být každému příjemná, avšak příznivě působí na trávicí a vylučovací ústrojí. Proto se některé čekanky nechávají dozrávat bez přístupu světla, což zabrání tvorbě chlorofylu a zmírní se tím hořkost zeleniny. Pro zmírnění nahořklé chuti kuchaři doporučují odříznout zhruba 2 centimetry pupenu směrem u kořene, což je nejhořčí část. Další možností je ponořit čekankové puky na čtvrt hodiny do teplé osolené vody. Chcete-li si však čekanku vychutnat jako západoevropané, vězte, že hořká chuť je u čekanky žádoucí.
Ač nepatří tato zelenina k nejlevnějším, až na ni v obchodě narazíte, určitě si ji kupte a vyzkoušejte ji.
Foto:
Profimedia.cz