Trocha historie
Dějiny čokolády začaly až 15. března 1519, kdy dobyvatel Hernando Cortéz přistál u mexických břehů. Když se Cortéz zmocnil kvetoucí říše Aztéků, nalezli španělští vojáci v paláci císaře Montezumy velké zásoby kakaových jader Z nich byl pro císaře a jeho dvůr připravován nápoj a placky chocolatl. I když tento hustý nápoj zdaleka nebyl tak lahodný jako kakao, které pijeme dnes, byl to nápoj velmi vzácný a pít ho mohli jen vyvolení.
Také samotné boby získávané z kakaovníku (ty původně rostly jen v pralesích Jižní Ameriky) byly velmi drahé a sloužily i jako platidlo: za 10 bobů byla dobrá večeře, za 100 statný otrok. I když byl tento nápoj, míchaný podle indiánské receptury, americkými objeviteli vychvalován a doporučován pro své povzbuzující účinky, u Evropanů se obliby nedočkal. Teprve, když v polovině 16. století misionářky v Mexiku vymyslely nový recept a do kakaové hmoty přidaly cukr, vznikl nápoj nejen výživný ale také chutný. Netrvalo dlouho a tento nápoj se rozšířil po všech šlechtických sídlech v celém Španělsku. Byl výsadou vyšších vrstev, které byly ochotny náležitě zaplatit. "Spotřebitele" zajímaly i jeho afrodiziakální účinky: v 18. století francouzské šlechtičny hojně napájely nejen sebe ale i své milence.
O kakaovníku
Zajímavé je, že plody kakaovníku nerostou na větvích, ale obrůstají kmen. Uvnitř plodu bývá 15 - 40 bobů . Ty se před zpracováním vylupují a suší. Sušené kakaové boby se praží, pak se zchladí, drtí a vzduchem zbavují slupek. Pak následuje mletí, které jádra změní v řídkou kaši. To proto, že kakaová jádra mají velké množství kakaového másla. Potom se lisováním odděluje toto máslo žluté barvy od zbylé hmoty, která se zpracovává na hnědý kakaový prášek. V hnětacím stroji se kakaová hmota znovu smísí s kakaovým máslem, přidá se cukr a další přísady a vznikne čokoládová hmota. Tato hmota se pak dále zušlechťuje a provzdušňuje.
Kvalitní čokoládu poznáte podle obsahu kakaového másla a sušiny. Čím vyšší je tento podíl, tím chutnější a kvalitnější čokoláda. Pro opravdové znalce a labužníky je nyní na našem trhu k dostání čokoláda i s 80% podílem kakaového másla. Její cena je ale několikrát vyšší než u běžné čokolády, takže si většina z nás asi nechá raději zajít chuť.
Pravá (tmavá, hořká) čokoláda
Vzniká výhradně zpracováním bobů kakaovníku (kakaová hmota, kakaové máslo, kakaový prášek) s přísadou cukru (sacharózy) a lecitinu. Lesk, tvrdost a rozpouštění na jazyku jsou výsledkem použití čistého kakaového másla jako jediného tuku, bez použití jakýchkoliv jiných tuků.
Mléčná čokoláda
Vzniká přidáním sušeného mléka do čisté čokolády. Čokoláda má sladší chuť.
Bílá čokoláda
Obsahuje zpravidla jen kakaové máslo a žádnou kakaovou sušinu, navíc se doplňuje karamelizovaným sušeným mlékem. Méně kvalitní druhy bílé čokolády postrádají i chuť pravé čokolády.
V praxi se setkáme i s imitacemi čokolády, které se používají jako polevy na sušenky, zmrzlinu a jiné cukrářské dobrůtky. Tato "nepravá čokoláda" obsahuje pouze kakaový prášek a místo pravého kakaového másla obsahuje různé živočišné a rostlinné tuky.
Obecně můžeme říct, že za nejkvalitnější je považovaná hořká čokoláda. A přesto právě hořká čokoláda není, co se týče obsahu jednotlivých složek, nejideálnější. Neobsahuje totiž mléko, má tedy jen zhruba poloviční obsah bílkovin, důležitých pro růst, obnovu a udržování tělesné hmoty. Ve srovnání s bílou čokoládou obsahuje výrazně méně vápníku. Hořká čokoláda ale na druhou stranu obsahuje méně kalorií a více železa a také více hořčíku než bílá či mléčná čokoláda. Bílá čokoláda zase oproti jiným druhům obsahuje až dvojnásobnou dávku vitamínu A.
Rady kuchařů
Základní pracovní postup se odvíjí od správného nasekání nebo nastrouhání a rozpouštění čokolády. Pokud při zpracování nezacházíme s čokoládou patřičným způsobem, začne se oddělovat nebo se "sráží" - stane se z ní hutná tuhá hmota. Lze to napravit, když do ní přimícháme jednu nebo dvě lžičky bílého rostlinného tuku nebo oleje, až bude znovu hladká. Když při rozpouštění čokoládu příliš zahřejeme, může se připálit nebo srazit. Čokoládu lze rozpouštět i v mikrovlnné troubě při středním stupni teploty (záleží na výkonu trouby a na druhu a množství čokolády). Například na rozpuštění 60 g nasekané čokolády na vaření potřebujete při středním stupni přibližně 2 minuty.
Dostane-li se již rozpuštěná čokoláda do kontaktu se sebemenším množstvím tekutiny nebo páry, srazí se. Všechny ostatní suroviny, které se spojují s rozpuštěnou čokoládou, by měly mít přibližně stejnou teplotu. Při zahřívání čokoládové polevy dbáme na to, aby nebyla příliš horká, mohla by ztratit svůj lesk. Poleva se musí přichycovat na vařečku. V teplých dnech čokoládu před zpracováním necháme vychladit.
Kuchyňské prkénko musí být dokonale suché, protože vlhkost působí nepříznivě na rozpouštění. Z rozpuštěné čokolády lze zhotovovat různé ozdoby. Tekutou čokoládu můžeme například nastříkat na pergamenový papír do tvarů iniciál nebo různých ornamentů, které se po utuhnutí snadno odlupují. U velmi tenkých kontur ozdob (které se snadno lámou) je lépe vyrobit více kousků.
Jak čokoládu skladovat?
Čokoládu skladujeme v suchém a chladném prostředí. Horko a vlhko totiž vytváří na povrchu čokolády "závoj". Závoj způsobený horkem chuť čokolády sice neovlivní, její vzhled však ano. Horší je to se závojem způsobeným vlhkem. V takovém případě dochází ke zničení konzistence i chuti čokolády, a to znamená jediné - cestu do odpadkového koše. Ideální teplota pro uskladnění je 10 - 15 °C, tedy malinko vyšší než v lednici a vlhkost 60 - 70%. Jelikož čokoláda přijímá lehce pachy okolí, měla by být neprodyšně uzavřena.
Foto:
Profimedia.cz