reklama
hledat uživatel
       

Drahé hubnutí a já

Předpokládám, že všichni znáte úsměvnou českou komedii Mé drahé tety a já, kde vynikající Jiří Hrzán prožívá nespočet trampot. Když jsem přemýšlela, jak výstižně vybrat název pro můj dnešní článek, jednoznačně pořád vycházelo toto. I já totiž prožívala při hubnutí spoustu úsměvných historek.

Nedávno mi bylo 34 a střízlivě si musím přiznat, že nikdy jsem neměla postavu modelek. Příroda mě obdařila celkem velkými přednostmi a snažila se to pečlivě vyvážit, takže jsem vždy byla "holka krev a mlíko", jak s oblibou říkala má babička. Před těhotenstvím to ale nikdy nebylo tak zlé, abych musela nějak rapidně měnit životní styl a nebo se moc namáhat. O kluky nouze nebyla a mé okolí mě neustále přesvědčovalo o tom, jak pěkně vypadám. Jenže. V těhotenství jsem přibrala 30 kg, což je dost na kohokoliv, ale na malou ženskou je to přespříliš. Po porodu syna se za čas váha ustálila na 75 kg a mně to dost dlouho netrápilo. Byla jsem šťastná maminka, která se v první řadě starala o svého synka. Ale čas plynul a já zjišťovala, že díky přebývajícím 20 kg se nevejdu do žádného svého původního oblečení a že už dávno nejsem přitažlivá ženská ani pro opačné pohlaví. Tenkrát začal první boj s nadbytečnými kily. Začala jsem tím, že jsem přestala skoro jíst. Ale ouvej, to byla veliká chyba. Sice jsem zhubla, jenže pak jsem nabrala vše zpět a ještě malý návdavek k tomu. Tak jsem zkusila diety. První byla dieta Štefana Margity. Byla na 14 dní, spočívala v přesně sestaveném jídelníčku, celkem ne moc náročném a zdálo se, že funguje. Váha šla dolů, vydržela tam poněkud déle, než v prvním případě, ale i tady, po návratu k původnímu stravovacímu stylu kila naskákala zpět. Další zoufalý pokus mě stál opravdu hodně peněz. Za sestavení jídelníčku a určení pohybové zátěže jsem jednomu odborníkovi z oblasti stravování zaplatila přes 5.000,- Kč. Do rukou jsem dostala rozpis, kde se vždy obden střídal stejný rozpis jídel, kromě neděle, která byla takovou menší kombinací obou dnů. Navíc v rozpisu bylo uvedeno, že každý den musím denně ujít 55 minut ostré, rychlé, nepřerušované chůze. Zaťala jsem zuby a začala přesně dle písemných pokynů směřovat ke své ideální váze, která při výšce 162 cm byla určena na 55 kg. Zpočátku to na velký úspěch nevypadalo, přesto se nakonec úspěch dostavil. Po dvou měsících přísného režimu váha skutečně ukázala 55 kilogramů a já na sebe byla nesmírně pyšná. Kéž bych tady ale mohla se svým vyprávěním skončit. Mateřská dovolená skončila a já se vrátila do normálního pracovního procesu obohaceného o školku a starosti o malé dítě. Myslela jsem si, že to samo o sobě postačí, abych zůstala tam, kam jsem se pracně došplhala po mnoha peripetiích. I přesto, že kdysi pan dietolog tvrdil, že jsem zhubla zdravým a dobrým způsobem a že váha by se neměla již zvedat, jak šel čas, deka šla opět nahoru. Ani jsem si nevšimla, že když jsem si po roce šla kupovat oblečení, bylo o číslo větší a za rok vlastně opět. Letos v dubnu jsme jeli na návštěvu ke kamarádce, která měla těsně po porodu svého synka. Těšila jsem se na miminko a nemohla od něj odtrhnout oči a vlastně ani ruce. Pochopitelně jsem tedy byla na každé druhé fotce, kterými všichni okolo nešetřili. Doma jsme usedli k notebooku a začali jsme si pořízené obrázky prohlížet. „Jejda, já jsem tak tlustá?“, zněl můj výkřik nad první fotografií. A DOST! Najednou jsem se na sebe nemohla ani podívat a měla jsem jasno. Pokud se sebou okamžitě něco neudělám, dopadnu zle a budu odporná sama sobě. Sedla jsem si a v klidu zvážila to, co bude dál. První bod byla motivace. Přemýšlela jsem, jak samu sebe motivovat, aby mě to opravdu hnalo kupředu a vymyslela si svůj bič: pokud do svých červnových narozenin nezhubnu tak, abych se vešla do sukně, kterou jsem naposledy oblékla před pěti lety po tom úspěšném drahém hubnutí, nesmím si až do konce letošního roku koupit pro sebe vůbec nic, kromě životně důležitých potřeb (jídlo, pastu na zuby, mýdlo atd.). Nic znamenalo opravdu vše, od maličkostí, jako je třeba sponka do vlasů, přes oblečení, boty po cokoliv, co by mi mohlo udělat radost. Druhým bodem bylo sestavení důvodů, proč chci zhubnout. Na vrchol pyramidy jsem si napsala zdraví, pak následovala přirozená potřeba líbit se, spojená s tím, že v menších velikostech je větší výběr oblékání. Přečetla jsem si spoustu literatury, článků a návodů k hubnutí a pochopila jedno hlavní. Jestli chci opravdu zhubnout, musím změnit životní styl trvale, některých věcí se vzdát a jiné přijmout za vlastní už na stálo. Sice mám za sebou teprve dva měsíce, přesto si myslím, že jsem zvolila tu nejlepší a nejpřirozenější cestu. Z diety o krevních skupinách jsem si vzala to, že mému tělu neprospívá, ba naopak škodí lepek a tak jsem ze svého jídelníčku zcela vyřadila mouku a pšeničné výrobky. Naopak jsem zařadila mnohem větší množství neslazených tekutin a protože sportuji, piji denně 3 až 4 litry vody a čaje. Jím pětkrát denně menší porce, z čehož většinou tři jídla jsou pouze zelenina nebo ovoce, zbylá dvě vlastně cokoliv, na co mám právě chuť (kromě jídel s lepkem). Jím průběžně, abych tělo netrápila hladem a nemělo potřebu ukládat si energii na horší časy. Také jsem pochopila, že bez pohybu to nepůjde a proto denně jezdím minimálně hodinu na rotopedu a snažím se chodit všude, kde to jen jde, pěšky. Občas vyměním rotoped za kolečkové brusle, kolo, nebo jen dlouhou tůru. Cítím se mnohem lépe, zhubla jsem 7 kg a pevně věřím, že už se nikdy nebudu muset trápit tím, že musím zhubnout. Neexistuje univerzální metoda, jak snadno zhubnout, avšak pokud někdo chce pro své zdraví a tělo něco udělat, stačí pevná vůle, odhodlání a máte vyhráno. Přeji všem hodně úspěchů. Foto: Profimedia.cz

Komentáře k článku

Celkový počet komentářů: 2
  • Helena
    Helena

    Ahoj, se vším ve článku souhlasím, mám podobnou zkušenost. Jen mě pobavilo, že recepty, které mě zaujmou na vaření.cz, jsou většinou právě od této autorky, a od té doby co je doma zkouším,má mamka na mě křičí ať už nedělám k jídlu takové dobroty že vždy akorát přibere, když se víc dní za sebou pouštím do vaření.:-) tak to musí být opravdu silná vůle:-)

    20.06.2006 07:17:57

    • Jana Konvalinková
      Jana Konvalinková

      Re: Jak to?

      Moc jste mě potěšila, jste vnímavá. Ano, vařím doma denně a kvůli synkovi hodně dobrot. Je to někdy moc těžké, přesto všechno se mi daří hubnout. Trénuji svou pevnou vůli. Přiznávám dobrovolně, že ne vždy je to jednoduché. Hodně štěstí.

      20.06.2006 10:24:14

Celkem záznamů: 2

Přidat příspěvek k článku Drahé hubnutí a já

Kliknutím na tlačítko Přidej příspěvek berete na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů najdete ZDE.