reklama
hledat uživatel
       

Jde se na houby

V letním období začínají růst houby, proto si připomeneme, na které můžeme v českých lesích narazit. Ne každá je jedlá, a proto při sběru hub musíme být velice opatrní.

Houby jsou ústrojenci, kteří bývají řazeni do říše rostlin jako nezelené, stélkaté rostliny výtrusné. Od rostlin se liší tak značně, že vedle bakterií je považujeme dnes za zvláštní skupiny organismů, která je stejně stará jako rostliny a živočichové. V Čechách roste více než 2000 druhů hub stopkovýtrusných a několikanásobné množství hub vřeckatých. Sbírat bychom měli pouze ty druhy hub, které bezpečně známe, abychom předešli možným potížím, či dokonce otravě.

Příznaky otravy se objevují zpravidla 1 až 3 hodiny po jídle, vyznačují se prudkými bolestmi břicha, křečovitým pálením či škrábáním v hrdle, velkou žízní, zvracením (občas i s krví) nebo krvavým průjmem. Při otravě nejjedovatější houbou, Muchomůrkou hlízovitou, se však dostavují příznaky po 7 až 40 hodinách po požití. Při podezření z otravy houbami okamžitě vyhledáme lékařskou pomoc. Jako první pomoc než se dostaví lékař, zásobujeme tělo velkým množstvím tekutin, aby tělo jed co nejdříve vyloučilo. Jako tekutiny volíme nejlépe teplou vodu či mléko.

Houby, jejich význam i úskalí 

Nejjedovatější houby

Jak už bylo zmíněno, naší nejjedovatější houbou je Muchomůrka hlízovitá, která působí každoročně smrtelné otravy jak u nás v Čechách, tak i všude tam, kde roste. A jak ji poznáme? Má zelený klobouk, její příbuzné druhy muchomůrka jarní a jízlivá mají klobouky bílé. Oba tyto příbuzné druhy se vyskytují jen zřídka.

Muchomůrka hlízovitá je bez zápachu, její klobouk je hladký, bez bílých strupů, které jsou příznačné pro jiné muchomůrky. Mezi méně jedovaté druhu patří muchomůrka červená. Z příbuzných druhů je muchomůrce hlízovité nejvíce podobná muchomůrka citronová. Ta je menší, klobouk má v průměru 5 - 8 cm a je citronově žlutý, barva však často vybledne doběla. Povrch klobouku nebývá hladký, ale je většinou posázen nízkými, nepravidelně rozloženými, rozpraskanými bílými, nahnědlými nebo našedlými strupy. Její výskyt je velice častý. Patří do skupiny hub nejedlých nikoli jedovatých.

Houby jedlé

Teď si stručně popíšeme nejvíce se vyskytující houby jedlé.

Kožák neboli poddoubník

Průměr klobouku je 3 - 10 cm, zbarvený v různých odstínech hnědé od světlé po tmavou, je sametový, suchý a matný s pokožkou k dužině pevně přirostlou, za sucha někdy trochu rozpuknou, avšak ne tolik jako třeba babky. Rourky mají zlatožluté s póry dost velkými. Vyskytuje se nejvíce v listnatých lesích od léta do podzimu.

Suchohřib hnědý

Klobouk má průměr 4 - 15 cm, je kaštanově hnědý, za vlhka je slizký a lesklý. Rourky má bledožluté až žluto-zelenavé a při dotyku modrající nebo modro-zelené. Vyskytuje se od léta do podzimu hlavně v jehličnatých lesích, vzácně také v listnatých lesích.

Vepřové soté na suchohřibech

Kozák březový

Klobouk má v průměru 5 - 15 cm hnědošedého až černohnědého zbarvení (vzácně také bílý), hladký nebo jen nepatrně vrásčitý. Rourky má bělavé až našedlé. Vyskytuje se hlavně na podzim a nejčastěji pod břízami.

Foto: Profimedia



Přidat příspěvek k článku Houby 1.díl

Kliknutím na tlačítko Přidej příspěvek berete na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů najdete ZDE.