Náš syn již od mala rád asistoval při téměř všech domácích pracech a tak nebylo divu, že trávil spousty času se mnou v kuchyni. Opravdu byl pozorný, bystrý, uměl se přitočit, kde bylo zapotřebí. Podával, držel, ale do ničeho složitějšího se nepouštěl.
Když mu bylo skoro 9 let, přišel s tím, že by nás rád překvapil a zda se může na chvíli sám zavřít do kuchyně. Váhala jsem, zkoušela vyzvídat proč a co chce v té kuchyni vlastně dělat. Odpověděl mi pouze, že pak už by nešlo o překvapení a že tedy buď ano, nebo ne.
V duchu jsem zadoufala, že nebudu snad litovat, když mu splním jeho přání a po důsledném kázání o tom, co nesmí, že musí být opatrný jsem přeci jen souhlasila.
První šok přišel v celku hodně rychle a to po zjištění, že dveře do kuchyně jsou uzamčeny zevnitř. Bouchala jsem a dožadovala se urychleného odemčení, avšak zevnitř se pouze tenkým hláskem ozvalo: "Maminko, neboj se o mě, já jsem chtěl mít jenom jistotu, že mi sem nikdo nepoleze." Nepomohly výhrůžky, takže jsem to vzdala a trpělivě čekala.
Čas plynul a s ním vzrůstala zprvu jen má, postupně i manželova a dceřina nervozita. Po více jak dvou hodinách už jsme před dveřmi kuchyně netrpělivě přešlapovali všichni a střídali se v hulákání na našeho nejmenšího. Ten ale nepodlehl a neotevřel. Jen opět slabým hlasem zavolal, že se bojíme zbytečně, že je vše v pořádku a neví, proč ho stále rušíme. Byť se to může zdát zvláštní, uklidnilo nás to a tak jsme se zase rozešli do pokojů.
Přibližně po další půl hodině se bytem roznesl zvuk zvonce, který byl přidělaný na dveřích kuchyně a sloužil ke svolávání "dravé zvěře" k jídelnímu stolu. Do kuchyně jsme se vřítili téměř všichni současně a mě čekal druhý šok.
Uprostřed stolu ležela na kulatém tácu upečená, ještě horká bábovka, s vysokým nánosem moučkového cukru. Za stolem pyšně stál upatlaný a ušmudlaný synek a jen mu zářila očička.
Nevěřícně jsem těkala pohledem z bábovky na malého a zpět. Zbytek rodiny se zasmál, vyslovil pochvalu a zase se rozprchl ke svým činnostem.
Mě však čekal ještě poslední šok, na který jsem se jaksi zapomněla připravit. Kuchyňská linka, dřez, nádobí i podlaha vypadaly, jako po obrovském výbuchu s následným požárem. Když malý viděl, jak se mi derou do očí slzy, chytil mě za ruku a pošeptal: "Maminko, to se uklidí, vážně, věř mi!" Sedla jsem si ke stolu, vzala ho na klín, pohladila ho po vlasech a usmála jsem se. Ano, ono se to uklidí. Důležité bylo, že byl celý, živý a zdravý a měl za sebou svůj první pokus v kuchyni.
Uvést vše do původního stavu byl maličko těžký úkol, který se nám ale nakonec podařilo společnými silami zvládnout. Pak jsme si mohli všichni pochutnat na senzační bábovce. Pekl ji podle mnou předepsaného receptu, který si našel v naší receptové kartotéce. Jen nevěděl, co znamená mramorová bábovka, tak upekl základní recept.
Dnes mu je 27 let, brzy se bude ženit a kupodivu si jako své povolání vybral přesně v tomto duchu. Je z něj profesionální kuchař a co se týká vaření, je to opravdový kouzelník.
Foto:
Profimedia.cz