Rostlina ječmen
Je to obilnina s dlouhými osinami, s 7 až 10 mm dlouhými obilkami čeledi lipnicovitých. Stéblo je duté ze 4 až 8 článků, listy úzké, dlouhé, složené z pochvy a čepele. Kořeny jsou svazčité. Ječmen je jednoletá jarní nebo ozimá obilovina, jejíž užitnou částí jsou semena.
Původ a výskyt ječmene
Ječmen náleží mezi nejstarší obilniny. Starověké národy pěstovaly ječmen nejen jako potravinu, ale vařily z něj i pivo. Ve Starém Egyptě faraónův královský dvůr vypil denně 130 džbánů piva. Velmi významnou úlohu hrál ječmen u starých Řeků a Římanů. Ječná kaše byla v té době běžným jídlem, ale sloužila i jako oběť bohům. Ječné odvary posilovaly při sportovních kláních gladiátory v aréně. Užívaly se též jako náhradní výživa kojenců a posilující prostředek pro rekonvalescenty a těžce nemocné.
Později ječmen vzhledem k příznivějším senzorickým vlastnostem vytěsnila pšenice a zůstal jen ve výživě chudších vrstev. Čínská a indická mytologie klade ječmen na jedno z prvních míst mezi polními plodinami. Ječné zrno sloužilo starým Indům, Řekům, Římanům, Arménům a Němcům jako nejmenší míra váhy a délky. Na naše území přinesly ječmen stěhovavé národy z jihozápadní Asie asi před pěti tisíci lety.
Ječmen je ve srovnání podle osevní plochy čtvrtou nejrozšířenější zemědělskou plodinou na světě, v České republice zaujímá po pšenici druhé místo mezi obilovinami. Severní hranice pěstování ječmene sahá až za polární kruh (Norsko, Sibiř). V Tibetu a v Andách je ječmen pěstován v nadmořských výškách přesahujících 4000 m. V Česku se nejkvalitnější druhy ječmene pěstují na Hané, zejména na Vyškovsku a v okolí Mělníka.
Složení ječmene
Ječné zrno obsahuje především sacharidy, bílkoviny, v nižším zastoupení tuky a vlákninu. Důležitý je obsah vitaminů skupiny B a E, kyseliny pantotenové a minerálních látek, z nichž převažují fosfor s draslíkem, ale jsou tu zastoupeny i sodík, vápník, hořčík, mangan, železo, měď, zinek, síra, jod, chrom, selen a nikl.
Účinky ječmene na organismus
V první řadě ječmen dodává sílu, energii a odolnost. Velmi snižuje výskyt srdečních onemocnění. Pravidelná konzumace ječmene, nikoliv však prostřednictvím piva, snižuje koncentraci celkového cholesterolu v krvi. Dále je výborným prostředkem proti zácpě. Údajně ječná semena obsahují látky s protirakovinným působením. Kladné působení ječmene bylo dokázáno také v ovlivnění vředových žaludečních chorob.
Použití ječmene
V dnešní době se většina vypěstovaného ječmene, zejména ozimý ječmen, používá ke krmným účelům. Nejkvalitnější část produkce slouží k výrobě sladu. V antice byla ječná kaše běžným jídlem, dodnes se konzumuje na Blízkém Východě. V Evropě ječmen z přímé konzumace vytěsnila hlavně pšenice.
Nejznámějším produktem jsou ječné kroupy a krupky, které se přidávají do polévek a dušených jídel. Jejich rafinací však dochází ke značné ztrátě vitaminů a vlákniny. Zde se otevírá široké pole působnosti pro méně tradiční nahé ječmeny, které obdobně jako třeba pšenice ztrácejí vnější obalové vrstvy (pluchy) při sklizni, vrstvy oplodí a osemení jsou jemnější, což umožňuje přímé kuchyňské využití i bez předešlého opracování.
Kromě běžných krup se produkují ječné celozrnné vločky, lupínky, ječná mouka se přidává do těstovin, knedlíků, zavářek, kroket, omáček, cukrářských výrobků, pudinků a krémů. Ječmen není chlebovinou, obsahuje málo lepku, ale používá se na pečení plochých chlebů a placek. Pro zvýšení svěžesti je možné ječnou mouku až do 20 % přidávat do mouky na přípravu různého pečiva.
Z ječmene se připravuje náhražka kávy - melta.
Jak jste na tom s vědomostmi o ječmenu vy? A co jeho využití ve vaší domácnosti? Podělte se s námi i o své zkušenosti.
Foto:
Profimedia.cz