Rozhovor
Paní Fialová, začnu tou úplně základní otázkou, co vy a vaření?
Květa Fialová: Já strašně ráda vařím, vždycky jsem moc ráda vařila. Mám ráda, když jsme na chalupě, přijedou kamarádi a můžeme na zahradě připravovat různé dobroty. Jídlo totiž spojuje lidi.
A prozradíte mi, zda jste kuchařka podle knih a receptů, nebo spíše experimentujete a tvoříte podle momentálních nápadů?
Květa Fialová: Já ráda experimentuji. Samozřejmě jsou takové recepty, které se od někoho dozvím a zalíbí se mi, ale já si nic nepíši. Například já nic nevážím, v tomhle jsem takový halabalista. Vše dělám od oka.
Vy opravdu nepoužíváte váhu? A jak tedy pečete?
Květa Fialová: Peču samozřejmě, i když ne taková ta malá cukrovíčka, ale koláče, moučníky a všechno od oka. K jídlu jsou vždy.
Prozradíte našim čtenářům nějaký svůj oblíbený recept?
Květa Fialová: Ale ráda, já mám plno oblíbených receptů. Dříve jsem musela vařit denně, když byla doma dcera a manžel ( režisér Pavel Háša ), takže to byla i náročnější jídla. Ale teď, když jsem sama, tak si dělám hlavně rychlá a jednoduchá jídla. Tak třeba si koupím lilek nebo cuketu, nakrájím na kostičky, na pánev dám trošku oleje, protože se snažím to vařit trošku dietněji. Jelikož miluji ostřejší jídla, pokrájím do toho feferonku, kterou nakupuji u vietnamců. Mají tam velký výběr, vše mají čisté a i otevřeno mají déle než běžné obchody. Přidám pokrájený česnek, cibuli, nějaké koření podle chuti, nakonec kečup, opeču to, zaliji vodou, podusím a když je to hotové, přidám kuskus a jím. Je to moc dobré i druhý den studené.
Pokud někdo přijde, tak občas chystám ryby, které mám moc ráda. Vždy říkám, že se za to omluvím vodníkovi. Uvařím brambory, koupím takové ty podkovičky lososa, opeču to s troškou rybího koření. Mezitím si smíchám zakysanou smetanu s nastrouhanou okurkou, troškou octa, soli, jemně okořením a touto směsí přeliji to opečené rybí maso na talíři. Je to takové osvěžující, rychlé a strašně dobré.
Když vás tak poslouchám, maso moc ne. Vůbec nejíte maso?
Květa Fialová: Ale ano, já ano. Moje maminka byla buddhistka a nikdy nejedla maso. Tatínkovi ho samozřejmě vařila, chlap musí mít maso. Jenže tatínek zemřel brzy, takže jsme doma maso pak nedělali. Maminka nepila ani alkohol, ani kávu, ani čaj, pouze bylinkový. Jedli jsme taková jednoduchá bezmasá jídla, jako například Maryščinu kaši. Tu nám dělala jedna známá, Maryška se jmenovala, proto ten název. Jsou to vlastně uvařené brambory jako na škubánky, necháte tam trošku vody, vsypete hladkou mouku, zpracujete do hmoty podobné jako když chcete stavět dům a na to dáte osmahnutou cibulku a k tomu kyselou okurku. Nebo třeba jídlo z cukety. Koupíte si větší cuketu, nakrájíte ji na malé kostičky a uvaříte ji s kmínem doměkka, ale aby tomu ještě existoval tvar. Potom vezmu mléko, do něj dám tři lžičky mouky, povařím, rozmíchám se zakysanou smetanou a tím to přeliji. A zase to samozřejmě ochutím troškou octa a cukru. Je to vynikající.
Proč jsem se ptala na to maso? Vypadáte úžasně, srší z vás energie, vitalita. Dodržujete nějaký zdravý životní styl? Máte nějaký svůj recept na zdraví?
Květa Fialová: Zdravý životní styl je duše. To znamená, že cokoliv přijde v životě, ať je to sebetragičtější, nebo jakéhokoliv typu, že to přijmete, poděkujete, informujete se o tom, co se s tím dá udělat a jak to zvládnout. Informace jsou důležité. Štěstí je velice logické a jednoduché. A pak nejsem ortodoxní v ničem. Miluji Dalajlámu, on je samozřejmě buddhista, nejí maso a v jeho životopise se mi líbilo toto: když ho někam pozvou a on vidí, že ho milují a přesto mu dali maso, protože si to neuvědomili, tak on si ho vezme. Protože je větší hřích způsobit bolest někomu, kdo to jídlo s láskou chystá a stráví s tím čas, než porušit nějakou "vaši" zásadu. Tudíž láska je víc.
Jinak v životě jsem nekouřila, to ne, závislosti žádné nemám. Když se něco slaví, napiji se zlehka vína a ještě lépe vinného střiku. Pouze když jedeme s Naděnkou Konvalinkovou do Egypta, tak máme sebou slivovici, které si dáme každé ráno kalíšek, kvůli střevním problémům. A to je celé.
Paní Fialová, a co bylinky?
Květa Fialová: Bylinky mám různého typu. Například na Slovensku, kde je maminčin domeček, kde jsem vyrůstala, tak třeba čaj se tam vůbec nikdy nekupoval. Trhávali jsme listy černého rybízu v létě, nebo co tam je, tak utrhnete jako babka kořenářka. Pochopitelně se vše sušilo i na zimu, ale v létě člověk sežral, abych to tak jednoduše lidově řekla, okolo vše, co šlo, jako kráva.
Z černého rybízu jsme také dělávali domácí víno a pili jsme ho po malých kalíšcích. A ještě jsem si vzpomněla na jeden recept, u kterého nevím, zda to stromečky nebolí, ale maminka ho dělávala. Na jaře, když výhonky smrku mají to bílé až světle zelené, tak to se utrhá, dá se to do lahvičky a zasype cukrem. Ono to pustí šťávu a když je člověk nastydlý, tak podáváme na lžičku.
Nakonec jsem si nechala takovou maličko záludnou otázku. Říká se, že láska prochází žaludkem. Souhlasíte s tím?
Květa Fialová: Samozřejmě! Jídlo mluví k duši. Tělo je propojené s duší a když jíte, máte takový zvláštní pocit. Když se přejíte je vám špatně a duše hyne. Vše souvisí se vším. S jakou radostí vaříte, s jakou radostí to podáte, s jakou radostí jíte. Víte, jak já žiji již dlouho? Neznala jsem dříve nikoho, kdo by nevařil. Teď už jsem ale poznala tolik lidí, holky mladé, co s nimi točím a ty říkají: "Já nevařím". Nechápu to. Jsem takový staromilec, ale pro mě je jídlo ten rodinný krb.
Není však důležité jak jíte, ale s kým jíte. Pokud je to obyčejné a jednoduché jídlo od srdce, je to mnohem lepší než nastrojená tabule a okázalost.
Moc děkuji za krásný rozhovor a přeji pevné zdraví, hodně báječných lidí okolo, dobré pracovní nabídky a spoustu sil do dalších let.
Já osobně si z rozhovoru s touto vzácnou osobou odnáším toto motto: "Každá minuta je první a poslední, tak ať je krásná".