Předchůdci lednice
Chlazení nebo dokonce mražení potravin se praktikovalo již dávno před naším letopočtem. Starověcí Římané, Číňané a Egypťané přišli na chuť mraženým ovocným šťávám, předchůdcům dnešních zmrzlin. Jednoduše naplnili velkou nádobu ledem a do ní ponořili menší nádobu se sladkou tekutinou. Led, nebo chceme-li sníh, se dovážel z vysoko položených horských oblastí a ti, co měli dostatek financí, si jej mohli zakoupit a vytvořit tak chladné klima pro své oblíbené pochoutky. Nemajetným nezůstávalo nic jiného, než pokračovat v užívání výhradně tradičních konzervačních metod, tedy sušení, uzení a nasolování.
Až v 18. století můžeme hovořit o jakýchsi prvních předchůdcích ledniček, tak jak je známe dnes. Již samy o sobě chladné dutiny a výklenky ve zdech v kuchyních a sklepích byly vystýlány ledem, jenž z hor do nížin dopravovali tak zvaní ledaři, o nichž už byla řeč. V chladných měsících se led hromadil ve speciálních studnách nebo ledárnách, aby byl dostupný i v letním období. Problematická přeprava a skladování se samozřejmě odrazily v jeho ceně, avšak možnost uchovat jídlo ve "vestavěných praledničkách" dlouhé měsíce za to stála.
Problémy s nedostatkem ledu byly vyřešeny v 19. století, kdy se led začal vyrábět průmyslově. Velmocí se s 550 tisíci tun stalo Norsko. Do té doby doznaly ledničky mnoha změn. Začaly se totiž vyrábět ze dřeva natřeného nabílo.
Novodobá historie ledniček
Chladničku si nechal v roce 1876 patentovat Němec Carl von Linde. V jeho hlavě se zrodil nápad na přístroj, který bude fungovat na bázi chladných zkapalněných plynů. Vycházel tehdy například z experimentů Michaela Faradaye, jemuž se podařilo zkapalnit amoniak. Princip stlačených plynů se využívá dodnes. Ve zkratce ledničky přeměňují plynové skupenství některých látek na kapalné. Při tomto procesu se vylučuje teplo, jehož sálání můžeme pociťovat u žebroví na zadní části ledničky. Poté je kapalina pumpami vháněna zpět do ledničky za opětovného vzniku plynu. Ten absorbuje teplo a ochlazuje tak vnitřní prostředí. Celý cyklus se stále dokola opakuje a zajišťuje stálé mikroklima ledničky.
Lednička značky Domelre s prvním elektrickým obvodem byla k mání v Chicagu od roku 1913. Od dřevěných skříní se postupně přistupovalo k modernějším materiálům, jako je porcelán, ocel a později plast. Do roku 1937 tuto invenci vlastnily 2 miliony Američanů. O deset let později se na trhu objevila první praktická kombinace oddělených dvířek pro chladničku a pro mrazničku. V 60. letech již byly některé lednice vybaveny automatickým výrobníkem ledu.
Dnes je tento kuchyňský pomocník v bezmála 100% domácností západního světa. Můžeme si vybrat ze všech možných barev, velikostí, tvarů a speciálních funkcí, jež často ani plně nevyužíváme. Stejně jako u jiných vynálezů si neuvědomujeme, jakou spoustu času nám šetří. Teď jde jen o to, ušetřený čas co nejlépe využít.
Foto:
Profimedia.cz