Obdivuji všechny ty bohémy a, v mých očích, šílence, kteří se na toulkách po světě nezdráhají ochutnat roztodivné živočichy. Na jídelních lístcích zaloví vždy v místních specialitách a na stole jim přistanou upravení zástupci hmyzu, obojživelníků či savců a oni pak s nadšením vyprávějí, jak spořádali třeba misku opražených švábů. My, co máme svou nepřekonatelnou hranici u ryb, se jejich apetitu divíme. Nejvíce se ale podivujeme domorodcům, jak mohou to či ono pozřít. Vše je ale dáno kulturou, podnebím a vyspělostí té které oblasti. Zatímco my nedáme dopustit na vepřové maso, muslimové by ho nevzali do pusy. Stejně tak Indové lpí na posvátné krávě. Nám zase nejde do hlavy, jak se někde mohou konzumovat tvorečci, které my chováme na mazlení.
Evropské a severoafrické speciality
Za exotickými pokrmy nemusíme nijak daleko. Šneky a žabí stehýnka si můžeme dopřát buď v některých restauracích u nás, nebo přímo ve Francii. V přímořských státech se samozřejmě konzumují nejrůznější měkkýši a jiní mořští tvorové dokonce i v syrovém stavu, což opět vnitrozemci může činit potíže. V Maroku se můžete setkat i s netradičním použitím "normálního" masa, k lahůdkám patří vařené ovčí hlavy. Pro pouštní státy je typická taktéž konzumace velbloudího masa.
Australské speciality
Symbol Austrálie - klokan se nejí jen tak z nějakého rozmaru. Pochází z druhů, které jsou v Austrálii silně přemnoženy. Za přísných veterinárních podmínek se zmrazené maso dováží i k nám. Podobá se hovězímu masu, ale na rozdíl od něj je méně tučné. Na jídelních lístcích v australských restauracích je k nalezení jen výjimečně, dávají si ho totiž především cizinci. Další specialitou je pštrosí maso, které směle může konkurovat kuřecímu. Bez problému je i u nás k sehnání.
Zvláštnosti kuchyní jihovýchodní Asie
Snad nejdiskutovanější oblastí světa, co se gastronomie týče, je právě jižní a východní Asie. Nejen vepřové kung-pao je součástí čínské národní stravy. Asijská tržiště nabízejí také cibetky, krysy a hady. O konzumaci koček a psů v Číně a Koreji toho bylo řečeno a napsáno již také hodně. Nejen v Thajsku se to na tržištích jen hemží různou havětí včetně červů připravených na různé způsoby. Hmyz se obaluje třeba v oříšcích a medu a následně se opraží.
Japonci se naopak vyžívají v konzumaci syrových a někdy dokonce ještě živých mořských živočichů. Je ovšem nutné také vyzdvihnout kulinářské umění Asiatů, kteří dokáží použít mnoho rostlin a zvířat v nápaditých úpravách. Na pováženou je naopak zacházení se živočichy před jejich kuchyňskou úpravou, kdy v některých případech doslova trpí a více než živými dušemi jsou pro Asiaty jen kusem jídla. Záběry na trpící němé tvory a hony na velryby již zrodily mnoho vegetariánů.
Co říci závěrem? V chudých zemích se v boji o holý život snaží vyhrát člověk, v jiných zemích je naopak všeho přebytek a lidé si z marnivosti dopřávají i maso z ohrožených tvorů. Jinde jsou národní speciality součástí místní kultury po mnoho staletí, a proto je pochopitelné, že se svých jídelních zvyklostí jen tak nevzdají. Buďme tedy tolerantní.