Kdo je vlastně optimistou? Tuto otázku si určitě položí hodně lidí. Dnes je někdy těžké myslet optimisticky. Při veškerých denních starostech jak pracovních, tak i rodinných. Optimisté jsou ochotni se změnit. Na světě je hodně věcí, které bychom rádi změnili, pokud bychom věděli, jak na to. Deprese a pesimismus nás stejně přepadávají, když nevidíme možnost změnit věci k lepšímu.
Přece je ale něco důležitého a významného, co můžeme podstatně a efektivně změnit. Pro každého z nás je možnost zásadní proměny vlastní osoby. Mnoho z nás si řekne "Proč bych se měnil/a, když se moje proměna stejně nijak nepromítne k lepšímu k vnější situaci?" Většina z nás především chce, aby se k lepšímu změnili zejména lidé v našem okolí. Naši blízcí se rozhodně nikdy nezmění k lepšímu díky našim přímočarým podnětům. Pravděpodobně se dočkáme toho, že ztratíme přátele, lásky nebo důvěru bližních.
Člověk žije v prostředí, které se někdy až neuvěřitelně mění a který nás nutí měnit se k dobrému nebo k horšímu, mnohdy i proti naši vůli. Tyto situace nás pak vedou sic k bohatšímu životu, ale zároveň k prázdnému a nudnému.
Neochota proměnit se k lepšímu, je totiž nejen výsledkem přirozené lidské lenosti, ale často efektem strachu zrozeného z předpokladu, že by se při rekonstrukci vlastní osobnosti mohla zřítit celá, tak dlouho a pracně budovaná stavba našeho života. Často namítáme, že se nemůžeme, anebo neumíme změnit k lepšímu. Všechno jde, jen třeba chtít.
Co bychom měli změnit především. Hned na začátku si musíme říct, že nikdy nejsme staří na sebeproměnu. Každý z nás si určitě někdy řekl, že by se rád změnil. Na důvodu nezáleží, hlavní je, že padne aspoň předsevzetí.
Na začátku proměny je potřeba dosáhnout aspoň malého úspěchu, s nímž se ochota k sebeproměně posílí. Třeba když se k nám bližní chovají odmítavě a nevlídně, zkusíme se k nim sami přestat chovat odmítavě a nevlídně. Za čas si ověříme, jak se naše strategie osvědčuje.
Optimisté si osvojili dobré návyky a postoje k životnímu tempu. Příznivé návyky šetří čas a sílu, protože vůbec nemusíme uvažovat, co dělat ráno nebo cestou do práce. Díky rutině získáváme čas, chuť a vůli pro splnění úkolů. Někdy ale náhlá nebo nucená změna návyků občas vyvolá životní zmatek, nepohodlí a ochromeni života. Kuřák, který přestane ze dne na den kouřit, je v prvních dnech nekouření psychicky mimo a vykolejen. Narkoman žijící týden bez svého fetu se cítí, jako by padl na zem. Sportovec s opotřebovanými klouby má najednou dojem, že jeho šťastný život definitivně skončil. Neumíme - li vzdát se toho, co nám evidentně škodí, stáváme se zřejmě otroky vlastní neřesti. Získávaní dobrých návyků vytrvalostí vede k úspěchům nejspolehlivěji.
Foto: Profimedia.cz
autor Jovi
Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebo vám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.
KontaktovatCentrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena