Česnek pažitka, to je správný název rostliny, která nikdy nechyběla v zahrádkách našich babiček a prababiček. Pojďme si o pažitce říct pár důležitých věcí.
Nazýváme ji lidově pažitka, šnytlík, v některých krajích ji říkali luček, nebo také šmitlík a šnydliňk.
Česnek pažitka (Allium schoenoprasum) z našich zahrádek dodnes nevymizela. Najdeme ji i v truhlících a květináčích, na oknech a balkónech. Někdo ji má po ruce v malém květináčku třeba přímo v kuchyni.
Pokud doma čerstvou zahradní pažitku nemáme, stačí zajít do obchodu se zeleninou, některého ze supermarketů, nebo si udělat výlet do přírody a dobře se rozhlédnout.
Hojně se u nás vyskytuje planý druh pažitky, pažitka pobřežní (nazývaná též pravá pažitka). Na první pohled i chuťově je stejná jako ta zahradní. Hledat ji můžeme kolem toků řek a potoků, na okrajích vlhké louky, vlhčích strání a kolem příkopů. V horách, na mokrých skalách, vlhkých loukách a u pramenišť roste pažitka sibiřská (pažitka horská). Tu ale nevyužíváme.
Pažitka roste po celé Evropě, nachází se i v Asii a Severní Americe. V Asii je více rozšířená pažitka čínská, která je oproti té naší mohutnější, a hodně připomíná česnek.
Pažitka je rostlina víceletá. Na jednom stanovišti ji nalezneme i několik let. Roste v trsech, v zemi má nahlučené drobné a podlouhlé cibulky s bílými tenkými šupinami. Z nich vyrůstají duté, trubkovité a hladké listy. Také přímé, nevětvené stonky, někdy až 50 cm vysoké. Květenství je složené z bohatých, hustých, kulovitých okolíků. Díky krásné nafialovělé, někdy narůžovělé barvě okvětí, plní pažitka za okny a na záhonech i funkci okrasnou. Květy pažitky jsou také jedlé a posloužit mohou jako ozdoba pokrmů. Ke konzumaci pro nás mají význam hlavně její duté listy.
Pažitka je velmi vděčná rostlina a při dobré péči nám své listy bude poskytovat po celý rok. Určitě stojí za to si ji vypěstovat a mí svůj vlastní zdroj tohoto zeleného koření.
Pažitka je dosti odolná vůči zimě, na záhonech nás uvítá už brzy na jaře a vydrží tam až do podzimu. Když záhon k podzimu ochráníme fólií, sklízet můžeme až do zimy. Pěstování pažitky je celkem snadné, stačí se rozhodnout pro záhon, truhlík, květináč. K životu potřebuje půdu bohatou na humus, dobře propustnou a hlavně vlhkou. Nedaří se jí na přímém slunci, místo pro pěstování volíme tedy v polostínu.
Pažitku vyséváme v březnu, nejpozději v dubnu. Na záhon (nebo do květináče) s kyprou půdou, do mělké jamky, nasypeme několik semen najednou. Povrch půdy jemně přitlačíme a zavlažíme. Pokud chceme více trsů pažitky, jamky rozmístíme od sebe ve vzdálenosti asi 10 cm.
Pažitka roste poměrně rychle. Listy podle naší potřeby už jen seřezáváme. Řežeme je vždy těsně nad zemí. Druhým rokem pažitka rozkvétá. První květy se objevují v květnu. Květy uštipujeme, protože vysilují rostlinu, a její listy ztrácí aroma.
Rostlina během růstu vytvoří v zemi mohutné trsy cibulek. Pak nemusíme pažitku množit jen semeny, využijeme rychlejší způsob množení, a to dělením těchto trsů cibulek. Škůdců se při pěstování pažitky obávat nemusíme, díky svému aroma, hmyz odpuzuje.
Sýrová omeleta s pažitkou
(doba přípravy 10 min )
Bramborová kaše s jogurtem a pažitkou
(doba přípravy 35 min )
Bramborový salát s pažitkou a čerstvým sýrem
(doba přípravy 45 min )
Pomazánka s pažitkou
(doba přípravy 15 min )
Jemná jarní pomazánka s pažitkou
(doba přípravy 10 min )
Ředkvičková pomazánka s pažitkou
(doba přípravy 10 min )
Foto: Profimedia
autor admin_vareni
Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebo vám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.
KontaktovatCentrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena