Pizza, oblíbený pokrm nejen mladších ročníků, může být nečekanou "pastí" pro ty, kteří ji dosud viděli jen na letácích, v reklamách a ve filmech, nebo ji pouze konzumovali, aniž by přiložili ruce k dílu při její přípravě.
Jak se dobrá pizza peče? A jak se dosáhne její lahodné chuti a křehkosti?
Pokud si pizzu kupujeme již hotovou, pak nemusíme řešit její přípravu. Jestliže nám však pizza zachutná natolik, že se odvážíme k její přípravě osobně, měli bychom znát několik rad - pravidel, která nám pomohou ke správnému výsledku.
Pizzu vkládáme do předehřáté trouby (klasické či mikrovlnné) nebo pece, ale můžeme použít i gril nebo remosku. Právě předehřátí je velmi důležité pro přípravu kvalitní a křupavé pizzy. Příkon energie pak regulujeme tak, aby se pizza prohřívala stejnoměrně. Spodní plát má být upečen a stejnoměrně propečen, vrchní náplň má být prohřátá tak, aby se začal sýr roztékat, ale nezbarvil se dohněda (zhořkl by).
Plech, dno remosky nebo plát alobalu potíráme olejem. Zajistíme tak nepřipálení pizzy.
Pizzu rozdělujeme okamžitě po vyjmutí z pečícího zařízení na jednotlivé porce a ihned ji podáváme.
Dobu pečení pizzy nelze určit všeobecně. Je totiž závislá na intenzitě zvoleného tepelného zdroje, na síle těstové pizzy i oblohy a také na použitých surovinách. Z kynutého těsta se peče pizza asi 20 - 25 minut, z listového těsta je doba pečení kratší. Pokud jde o předpečenou pizzu z listového těsta, pak postačí asi 10 - 12 minut k jejímu dopečení.
Nejchutnější je pizza ještě teplá, kdy je křehká a chuťově nejlahodnější.
Pokud není uvedeno jinak, jsou základní přepisy určeny k přípravě velké pizzy. Postačí 400 - 500g mouky a dalších přísad. Základní předpis je uveden u neapolské pizzy. Takto připravená pizza (navíc doplněná například zeleninovým salátem) postačí jako pokrm (z hlediska energetického) až pro čtyři dospělé osoby. Jde-li o pizzu z listového těsta, pak se ho použije 500g. Většina předpisů má svůj původ v italské kuchyni a v kuchyni jižní Francie a Švýcarska. Odtud také pocházejí různé názvy pro pizzu: neapolská, boloňská, římská, milánská, provensálská, sicilská a další. Většinou její názvy vyjadřují různé kombinace použitých místních surovin, především ryb, zeleniny, sýrů a uzeniny. Názvy vyjadřují i některé odlišnosti v postupu úpravy pizzy.
Jak si připravit opravdu levnou, rychlou a chutnou pizzu třeba na studentských kolejích? Na předpečenou pizzu poklademe paprskovitě na nudličky nakrájenou slaninu, mezi ni klademe na kolečka nakrájená rajčata a na proužky nakrájené papriky (lze použít sterilované kapie). Mírně pizzu osolíme, okořeníme a posypeme hrubě strouhaným sýrem. V rozehřáté troubě studentskou pizzu dopečeme.
Foto: Profimedia
autor Michy
Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebo vám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.
KontaktovatCentrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena