reklama
hledat uživatel
       

Plody moře

Chobotnice, ústřice, olihně či slávky. Mnozí se pouze při představě těchto živočichů oklepají, natož aby je ochutnali. Jiní zvědavě pokukují po pultech v přímořských rybárnách a velkých supermarketech. V naprosté menšině se ocitají milovníci těchto "potvůrek". Pojďme si o nich něco povědět, třeba se řady labužníků po tomto článku rozrostou.

Francouzi či Japonci se všelijakými mušlemi, rybami, chobotnicemi a jinou mořskou "havětí" krmí téměř od narození. A dobře vědí proč, do těla dostávají spoustu minerálních látek v čele s jódem, zinkem a selenem. Pravdou je, že mnoho lidí na mořské produkty zanevře, aniž by je ochutnalo, a přiznám se, že i já k nim patřím. Možná to ale pramení z nedostatku příležitostí k ochutnávce gurmánských pokrmů, neznalosti, jak je správně připravit, a také poměrně vysoké ceny, jež nejednoho z nás od nákupu odradí. Vyznáváte-li ale zdravý životní styl, neměli by měkkýši ve vašem jídelníčku scházet.

Mlži

Mlži jsou tvorové, kteří disponují dvěma schránkami (lasturami) vzájemně spojenými vazivovým zámkem. Nejznámějšími zástupci slaných vod jsou slávky, srdcovky a ústřice.

Slávky

Na dovolené u moře jsou tyto podlouhlé, menší černé mušle nepřehlédnutelné. Děti sbírají jejich lastury jako cenné suvenýry. Dospělí se zase potápí k útesům a sbírají uzavřené schránky těchto mlžů či si je jednoduše koupí na rybích trzích. K nám se samozřejmě taktéž dovážejí, ale o jejich bezvadnosti a čerstvosti lze často pochybovat. Před vařením se ponoří do obyčejné vody s několika lžícemi mouky, čímž se z mušlí dostane písek. Po krátkém uvaření se konzumují pouze ty, které se otevřely, což je znakem toho, že byly před vařením živé. V přímořských státech se běžně jedí jako předkrm, grilují se v alobalu, přidávají se do salátů nebo do národních specialit. Příkladem může být španělská paella.

Mušle s tvrdými lasturami

Nejběžnějšími zástupci jsou srdcovky a hřebenatky. Jejich maso taktéž není určeno k dlouhé tepelné úpravě. Vaří se necelých 10 minut, až do otevření většiny mušlí. Poté se mohou různě smažit a péci. Vývar z mušlí nevyléváme, se správným kořením chutná vyborně. V Americe se taková polévka nazývá chowder. K vývaru a masu z mušlí se přidává libovolná zelenina a voňavé bylinky.

Ústřice

Asi vůbec nejznámější mlž, jehož maso nevábného vzhledu a konzistence se konzumuje zejména syrové, zakapané trochou citronu. Proto je zde čerstvost důležitější, než u jiných pochoutek. Ústřice vydrží při teplotě okolo 4 stupňů přibližně týden, nesmíme je ale v žádném případě zmrazit. Ústřice se už dávno neloví, jak si to možná v našich romantických představách idealizujeme, nýbrž se na tuny pěstují uměle. V mělčinách je totiž slanější voda a to urychluje jejich zrání. Zárodky ústřic se nejprve vyvíjejí ve vodě s nižší salinitou a až poté jsou přemístěny do pěstíren.

Plži

Na rozdíl od mlžů mají schránku pouze jednu, většinou spirálovitě zatočenou. Nazývá se ulita. Labužníci si dopřávají zejména suchozemské hlemýždě. Ti se živí vhodí do vařící vody a vaří se asi 10 minut. Poté se vyndají, vyjmou z ulit a odřežou se z nich černé části, tedy vnitřnosti. Potom do tělíček důkladně vetřeme sůl a krátce opláchneme ve studené vodě. Poté vaříme asi tři hodiny, aby změkly. Uvařené a vystydlé je lze buď zmrazit nebo rovnou použít k zapékání, obalování, do rizota a na smažení.

Hlavonožci

Hlavonožci jsou revolučně nejvyspělejší měkkýši, kteří se již téměř zbavili vápnité schránky. Pozůstatky představuje sépiová kost či chitinová redukovaná schránka u olihní. Na starých kresbách jsou vyobrazeni jako obávaní tvorové moří a oceánů, ve skutečnosti se jedná o poměrně plaché živočichy žijící v hlubinách.

Chobotnice

Nepřitažlivě vypadající osmiramenný tvor s přísavkami k jídlu opravdu neláká. Největší exempláře dosahují velikosti přes 3 metry. K vaření ovšem stačí chobotnice mnohem menší. Jejich příprava není složitá. Pokud nezakoupíme chobotnici upravenou a naporcovanou, postupujeme následovně: tělo (hlava) chobotnice se obrátí na ruby a vnitřnosti a měkké tkáně se vyvrhnou. Ramena se nakrájí na kolečka a tělo na kroužky. Takto se buď dusí nebo vaří ve vodě, dokud nezměkne. U naporcovaného kusu to trvá asi půl hodiny. Chobotnici můžeme také restovat na másle s přídavkem voňavého koření, zalít vínem a podusit až změkne. Poté se nechá vychladnout a zakape se citronem.

Sépie a olihně

Tvorové podobní chobotnici mají kromě osmi ramen ještě dvě další chapadla. Postup při porcování je trochu složitější. Jednou rukou uchopíme tělo sépie a druhou rukou zatáhneme za chapadla, čímž by se měla uvolnit i s vnitřnostmi. Z těla rukou odstraníme i další tkáně a zejména sépiovou kost. Z těla je potřeba stáhnout ještě kůži. Poté jej důkladně umyjeme vodou. Od chapadel oddělíme vnitřnosti, které už nebudeme potřebovat. Sépii naporcujeme stejně jako chobotnici a můžeme ji orestovat, flambovat, obalit v těstíčku, prostě můžeme všemožně experimentovat. Pokud si troufáte "jít do toho", nabízíme vám několik receptů. Máte-li z přípravy obavy, svěřte své chuťové buňky profesionálním kuchařům. Foto: Profimedia.cz

Přidat příspěvek k článku Plody moře

Kliknutím na tlačítko Přidej příspěvek berete na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů najdete ZDE.