Co je porcelán?
Porcelán je slinutá keramická hmota, zpravidla bílá a v tenké vrstvě průsvitná. Kromě nádobí se z porcelánu vyrábí i důležité elektrotechnické součástky a zubní náhrady.
Čínský vynález
Za panování dynastie Tchang v letech 618 až 907 Čína vzkvétala ve všech směrech, dařilo se jí ekonomicky, kulturně i vědecky. Technicky předběhla tehdejší západní civilizace o stovky let. Do množství tehdejších objevů se řadí i objev porcelánu. Číňané se výrobě porcelánové hmoty a výrobkům z ní začali věnovat již v 7. století našeho letopočtu. Výrobní tajemství dlouho nebylo okolnímu světu známé, dlouhá staletí se o různé napodobeniny ceněného čínského zboží snažil celý svět. V Evropě s výrobou experimentovali zejména Italové, ale až na začátku 18. století rozluštili ten pravý recept saský lékárník Friedrich Böttger a jeho spolupracovník Ehrenfried von Tschirnhaus.
Porcelán vyráběný v Evropě
Výrobního tajemství čínských výrobců porcelánu se podařilo rozklíčovat v roce 1708. Hned poté začaly po Evropě vznikat legendární manufaktury, jmenujme například Míšeň, Vídeň nebo Kodaň, ve kterých se vyráběl jak bílý, tak i barevný porcelán. Porcelán přestal být znakem nejvyššího luxusu, dovolit si ho nyní mohlo mnohem více lidí.
Porcelán v Čechách
Čechům přeci jen vše déle trvá, a tak první porcelánové nádobí, které vzniklo pod zlatýma českýma rukama, spatřilo světlo světa až v roce 1792. První manufaktura byla otevřena ve Slavkově. Do konce 18. století přibyla ještě Klášterecká a Březovská manufaktura. Dále rostly manufaktury jako houby po dešti, rozhodující byla blízkost surovin, dostatek vody a uhlí a také dostatečný odbyt, což obstarali lázeňští turisté. Ne náhodou tak porcelánky vznikly v Karlových Varech či Mariánských lázních. Ve 20. století vznikaly nejcennější porcelánové exponáty v Nové Roli u Karlových Varů.
Jak se vyrábí porcelán?
K výrobě porcelánu potřebujeme kaolín, křemen, živec či další taviva. Podle poměru těchto složek rozlišujeme porcelán tvrdý a měkký. Tvrdý porcelán vyrábí většina evropských porcelánek ze 40 - 65 % kaolinu, měkký východoasijský porcelán obsahuje méně než 40 % kaolinu, další složky tvoří, většinou půl na půl, již zmíněný živec a křemen. Zubní porcelán mimochodem obsahuje živce například až 80 %. Tato směs se tře a proplachuje, následně se vytvaruje. Po vytvarování hmoty do požadované fazóny je důležitý proces sušení a následného vypalování v tunelové peci při teplotě převyšující 900 stupňů. Takový porcelán, nazývaný biskvit, se může, ale i nemusí glazovat. Pokud se glazuje, musí projít dalším tepelným procesem, tentokrát při 1450 stupních. Pak už nic nebrání tomu, aby se porcelán dostal až na náš stůl.
Používáte ke stolování porcelán nebo dáváte přednost sklu?
Foto:
Profimedia.cz