Historie šafránu
Prapůvod této bylinky lze nalézt v západní Asii. Po dlouhá tisíciletí je ale rozšířena po celém Orientu, Středomoří a jihovýchodní Asii. Používala se jako léčivo, barvivo, složka parfémů a také jako koření. O léčivých účincích se lze dočíst na papyrech starých přes 5000 let. Tehdy bylo použití šafránu zasvěceno pouze faraónům. Féničané dovezli toto koření do Řecka, jehož obyvatelé nacházeli v této rostlině taktéž zalíbení. Právě z řečtiny pochází jiný název pro šafrán, tedy krokus. Původ názvu šafrán bychom museli hledat v arabských slovech: "Za fran", což znamená: "Být žlutý".
Na území Čech se lidé se šafránem seznámili pravděpodobně ve 14. století. Jeho pěstování se ovšem ani u nás, ani u našich nejbližších sousedů příliš neujalo. Naopak ve Středomoří se mu dařilo a daří do dnes, vždyť jeho největším světovým vývozcem je Španělsko. Nejkvalitnější šafrán prý každoročně rozkvétá na kopcích vrchoviny La Mancha. Jeho spotřeba, vzhledem k náročnosti sběru a s tím spojenou cenou, začíná klesat.
Sběr šafránu
Sběr se provádí během září až prosince tehdy, kdy jsou květy šafránu nejvíce rozkvetlé a blizny mají rudou barvu. Na jižní polokouli se trhají během března a dubna. Se sběrem se začíná ihned po svítání, jinak hrozí, že vlivem slunce blizny vyblednou. Zručnému sběrači se podaří natrhat za 45 minut asi 1000 květů. 370 - 470 hodin trvá, než se vyprodukuje kilogram tohoto koření. Vždyť z jednoho květu lze získat pouze tři nitkovité blizny, které při počtu 100tisíc květů dají necelý kilogram čerstvého koření. Sušením samozřejmě ze své váhy mnoho ztratí.
Když jsou květy otrhané, umístí se do košíků a vyštipují se z nich červené blizny. Nejzručnější pracovníci jsou schopni takto za den zpracovat až 12tisíc květů. Blizny se poté opatrně suší na hedvábných sítech nad rozžhavenými uhlíky. Tato metoda se stále používá ve Španělsku a v Itálii. V arabských zemích se dává přednost sušení na slunci.
Při pohledu na sběrače šafránu si člověk říká, jak je vůbec možné, že ještě neexistuje mechanizace, která by jim práci ulehčila a zejména jim pomohla od bolavých zad. Bohužel jinak, než sklízet ručně, to opravdu nejde. Zájem o toto zaměstnání tudíž není příliš vysoký. Hodiny a hodiny intenzivní práce v podstatě se malým viditelným výsledkem nejsou příliš motivující. O náročnosti této práce se ostatně může každý přesvědčit, pokud navštíví některý z festivalů věnovaných šafránu. Tam si může vyzkoušet tuto náročnou práci nebo se kochat uměním profesionálních sběračů.
Šafrán jako léčivá bylina
V malém množství má šafrán uklidňující účinky, podporuje trávení a vylučování žluči a moči. Pomáhá prý i proti astmatu a kašli. V historii byl považován za afrodiziakum, zejména při požití většího množství.
Vysoké dávky tohoto aromatického koření jsou ale škodlivé. Mohou totiž zapříčinit nepříjemné bolesti hlavy a překrvení orgánů.
Užití šafránu v kuchyni
Především ve španělsky mluvících zemích, v Africe a v Asii se bez šafránu neobejdou. Ve Francii se používá k dochucení bouillabaissy, v Itálii jej přidávají do rizota, v Arábii do pilafu. Jeho použití je však mnohem širší, jen je třeba dávat pozor, abychom jídlo nepřekořenili. Šafrán se hodí do moučníků, likérů a samozřejmě k masu a rybám. Také dušené zelenině dodá pikantní chuť. Sečteno a podtrženo, pokud chcete jídlu dodat aroma a nažloutlou barvu, sáhněte po šafránu.
Mletý nebo celý šafrán?
Mletý šafrán je pro vaření jistě praktičtější, ovšem existuje zde nebezpečí, že při tak vysoké ceně tohoto produktu na něm bude chtít výrobce ještě více vydělat a přimíchá do něj například sladkou papriku. Také doba trvanlivosti je zpravidla jeden rok.
Šafrán v celku se samozřejmě mnohem hůře šidí. Nadrtit si jej můžete sami a investice do hmoždíře se v tomto případě jistě vyplatí. Sušené blizny šafránu navíc vydrží i 10 let!
Používáte šafrán ke kořenění pokrmů nebo se spíše držíte osvědčených koření?
Foto:
Profimedia.cz