reklama
hledat uživatel
       
Lidových názvů pro bez černý je mnoho - bezinky, psí bez, smrdinky, kozičky.

Popis černého bezu

Latinský název Sambucus nigra L. Tento statný keř, někdy i strom, může být až 10 m vysoký. Je typický šedými flíčky na kůře. Uvnitř větví je měkká, bílá dřeň. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené. Raší brzy na jaře v březnu a dubnu. Kvete v červnu až v červenci bohatými pětiramennými vrcholíky.

Plodem jsou kulaté, černofialové až černé peckovičky s velmi šťavnatou dužinou, lidově nazývané bezinky. Bezu černému se daří ve vlhčích podmínkách s humózní půdou. Hojně roste na okrajích světlých listnatých lesů, na pasekách, ale také u plotů, najdeme ho n rumištích a skládkách. Je rozšířen po celé Evropě a až na západní Sibiři. Tento keř je již z dávné doby znám svými léčivými účinky. U nás se rozšířil také proto, že byl úmyslně vysazován u venkovských stavení, aby "odháněl" myši ze stavení. Dnes ho najdeme jako průvodní jev zanedbání zahrad a parků.

Sběr a další úprava černého bezu

Květy

Pro lékařské a farmaceutické účely se sbírají květenství. V době květů se odstříhávají a ukládají do košíků, aby se nezapařily. Sušíme celá květenství, nejlépe zavěšené na šňůrách, případně v malé slabé vrstvě, vždy ve stínu při teplotách do 45 °C. Dbáme na to, aby květy moc nezhnědly, neboť tím se stávají bezcennými. Květní droga je součástí řady léčivých čajů. Používáme je hlavně v době nachlazení. Známý je také močopudný účinek bezinkového čaje.

Plody

Pro užití v domácnosti, ale i v potravinářském průmyslu se sbírají a vykupují plodenství - známé bezinky. Plody dozrávají od července do září. Sušení musíme začít na slunci, ale dosoušet bychom měli umělým teplem tak, aby se plody daly sdrhnout se stopky. Dobře usušené plody mají černofialovou barvu, lesknou se, mají nakysle sladkou chuť. Z plodů se často připravuje bezinkové víno. Můžeme z nich vyrábět také kompoty, džemy, sirupy.

Listy

V minulém století se používaly hodně také bezinkové listy. Sbírají se v květnu a v červnu, kdy jejich účinek je největší. Jsou močopudné a projímavé a podle podání lidových léčitelů "čistí krev". Listy jsou však podle této tradice k léčbě použitelné pouze dva měšíc. Vaří se jedna lžíce listů na 1 šálek vody 10 minut. Pijí se 1 až 3 šálky denně.

Dříve byla používána i kůra a listy, ty však obsahují jedovaté látky.

Další zástupci

Při sběru musíme dávat pozor na další dva zástupce tohoto druhu. Je to tzv. bylinný bez Sambucus ebulus, který je jedovatý. Druhý je bez červený, Sambucus aracomosa L. Roste v lesích, zejména v horských oblastech. Od bezu černého se liší zelenavě žlutými květy ve vejčitých vrcholečnatých latách. Dřeň větví je hnědá. Plody jsou červeně zbarvené peckovičky. Někdy se sbírají a čerstvé nebo sušené jsou využity k přípravě chutného osvěžujícího čaje, ale ve větším množství mohou způsobit průjmy.

Využití černého bezu

Ze sušených květů černého bezu připravujeme čaj, limonádu, šťávu, sirup, med, likér. Květy můžeme použít i na přípravu polévky, ale také je smažíme jako řízek (tzv. kosmatice). Z plodů připravujeme mošt, nevařený sirup, víno, likér, džem, zavařeninu. Sušené bezinky využijeme v zimním období k přípravě čajů.

Foto: Profimedia.cz



Přidat příspěvek k článku Sběr černého bezu

Kliknutím na tlačítko Přidej příspěvek berete na vědomí, že dochází ke sbírání a zpracování osobních údajů. Více informací o zásadách ochrany osobních údajů najdete ZDE.