Jsou chvíle, kdy i výřeční Italové tichnou. To když jde na stůl dobrota z buvolího mléka, sýr, který je zde známý od 3. století n.l. Chuťové buňky, pozor! Servíruje se mozzarella di bufala.
Itálie je bezesporu jednou z nejstarších sýrařských zemí Evropy. Sýr zde měl své pevné místo v jídelníčku již za časů starého Říma. Pojídal se s chlebem k snídani a s fíky, nebo olivami, ořechy, zeleninou či ovocem k obědu či večeři. I dnes patří sýr v Itálii k základním potravinám a pochoutkám.
V italských podnicích se rukodělně vyrábí na 400 druhů, z nichž minimálně polovina patří k opravdu tradičním. Na čestném místě je i mozzarella di bufala.
Mozzarella se připravuje buď z čistě kravského, nebo pouze z buvolího mléka, ale také kombinací padesát na padesát z obou druhů mléka. Jedná se měkký sýr s příjemnou a mírně nakyslou chutí. Je třeba říci, že porcelánově bílá mozzarella di bufala je aromatičtější než její sestra z mléka kravského.
Buvolí stáda se na jihu Apenin v Salernském zálivu popásala dříve než klasický skot. Sýr z buvolího mléka je zde znám už řadu století, ve větším měřítku se však začala vyrábět v 17. století, kdy ji začali pocestným nabízet s chlebem mniši z kláštera San Lorenzo ve městě Caopua. Název sýru pochází od slova mozzare - odříznout, čímž odkazuje na pracovní postup, kterým sýraři hmotu formují. Součástí putování za mozzarellou je i návštěva farmy se sýrárnou. Nejdříve se jdeme podívat na ohrady s velkými, černými a rohatými tvory. Dojit buvolí krávy je určitě pořádné hrdinství. Každý kus má několik metráků a navíc má potměšilý kukuč. Jako by ta zvířata přemýšlela, jestli nás mají rovnou zašlápnout, či jen rozdrtit o kovové zábrany.
Jakmile vstoupíte do prostor, kde se vyrábějí sýry, ovane vás příjemná vůně čistoty a čerstvého mléka. Mimochodem koupel v buvolím mléce prospívá problematické pleti, syrovátkou se zase úspěšně hojí lupenka.
Čerstvé mléko se krátce ohřeje na teplotu 75 °C, aby se zničily bakterie. Pak přichází na řadu syřidlo (enzymy z telecích žaludků) a mléko se okyseluje, aby se srazilo. Tím se oddělí pevné látky jako bílkovina od tekuté syrovátky. A už se nám rodí tzv. pařený sýr. Mléčná sraženina se míchá, ručně hněte nebo lisuje, aby se sýrové těsto co nejvíce zbavilo syrovátky. Nakonec se výrobek formuje dle požadavků zákazníků - od malých kuliček po velké bochníky, mozzarella se prodává i porcovaná. Do povrchu bochníků se vtírá sůl, sýr se i krátce vkládá do solné lázně. Mozzarella jde na trh takříkajíc ještě vlhká, neboť se coby nezrající sýr konzumuje v čerstvém stavu. Sýr má jemnou smetanovou chuť, i přes svou jemnost je tužší, než by se na první pohled zdálo. Bezesporu je dost sytý. Mozzarella je výtečná jako předkrm, s rajčaty, bazalkou a pepřem v zálivce z olivového oleje. Servíruje se též jako první a třeba i hlavní chod. Záleží na chuti. Hodí se na obložení pizzy, lasagní, výborná je na zapékání. Ovšem můžeme si ji dopřát i jako tečku za hostinou či místo dezertu.
Foto: Profimedia
autor Michy
Máte nějaký dobrý nápad, připomínku, nebo vám něco na stránkách nefunguje? Neváhejte nás kontaktovat prostřednictvím formuláře.
KontaktovatCentrum.cz |Atlas.cz Economia 1999 - 2024. Všechna práva vyhrazena