Rozhovor si pro vás opět připravila naše redaktorka Jana Konvalinková.
Rozhovor
Dobrý den, Vladimíre. Moc by mě zajímalo, jak vypadá takový jídelníček herce, který žije hlavně večer, kdy vystupuje na jevišti, ve Vašem případě jak v činohře, tak v muzikálech?
Vladimír Marek: Na takovou otázku není jednoznačná odpověď. Povolání herce je povolání s nepravidelnou pracovní dobou, což platí mnohonásobně pro herce, který vystupuje na několika různých scénách. A to už vůbec nemluvím, že vedle divadelní práce mnohý herec, mě nevyjímaje, občas něco točí s televizními nebo filmovými produkcemi. Ale abych nemluvil o "herci" jako o někom jiném, pokusím se učinit gastronomické přiznání sám za sebe.
Nesnídám. Po ránu jsem schopen přijímat pouze tekutiny, kávu a nikotin. Pokud mám v divadle dopolední zkoušku, tak vlastně ani neobědvám a vystačím si s kávou o pauze. Nebo nějakou drobností z nabídky divadelního baru. A zde je na místě říci, že mám nesmírnou slabost pro čerstvé obložené chlebíčky a to zejména ty, které obsahují lahodné majonézové saláty. Je to velice nezdravé, ale hříšně dobré.
Mezi zkouškou a představením někdy zbývá dostatečné množství času na to, abych se dopravil domů a buď slupl něco drobného nebo se opět věnoval pouze kávě a tabáku. Zlí jazykové o mě tvrdí, že jsem na rakovinové dietě.
A když skončí představení, pospíchám rychle domů. Nemám ve zvyku dlít v divadelním klubu. Za prvé jsem již mnoho let naprostý abstinent a za druhé jsem již mnoho let starý jezevec, kterému je nejlépe samotnému v jeho noře. A v této noře starý jezevec zpravidla rozpoutá orgie "bílého sexu". To znamená, že bílí ledničku. A co tato skrývá? Z koupených potravin tam nehledejte uzeniny, na které nemám žádnou zvláštní slabost, ale spíše sýry (miluji Hermelín), ovoce a zeleninu. A mnohdy i něco, co jsem sám uvařil. Můj otec byl profesionální a božský kuchař a já od něj ledacos odkoukal a mohu o sobě prohlásit, že vlastnoručně zhotoveným pokrmům prostě nemohu odolat.
Nejsem v jídle nijak vybíravý, ale pokud bych se měl zařadit do nějakého typu, tedy jsem omáčkář. Koprovka, rajská, těch dobrých a lahodných omáček je! Také příliš nepotřebuji maso. Zdůrazňuji, že nejsem ani vegan ani vegetarián, ale omáčka s jakoukoliv přílohou (knedlíky, to je moje) mi přináší naprosté uspokojení chuťových pohárků. A když už maso, tak jsou dva pokrmy, které je nutno přede mnou skrývat. Plněné papriky v rajské omáčce a kuřecí řízky s bramborovou kaší. Ne nadarmo o sobě razím heslo: "Hoď po mě řízkem a nezbavíš se mě!".
Liší se váš jídelníček podle ročního období?
Vladimír Marek: Teď je tu léto a herec, v tomto případě se k tomu titulu neskromně hlásím já, má na vybranou. Buď bude i přes léto vydělávat a točit filmy, seriály, hrát v představeních určených pro hru pod otevřeným nebem, a nebo nebude, protože si chce odpočinout, a nebo nedostane na léto žádnou nabídku. Což je tohoto roku můj případ. A v tak úmorně žhavém létě, jakým to letošní opravdu je (kdosi ho nazval "demoverze krematoria") se můj jídelníček patrně podobá jídelníčku těch, kdo chtějí ten hic ve zdraví přežít. To jest spousta tekutin, ovoce, zelenina. A zejména saláty, ať již zeleninové nebo ovocné. Pokaždé se mi podaří vyčarovat něco jiného a mnohdy kombinuji zdánlivě neslučitelné chutě. Třeba to, že si mírně posolím vodní meloun. To zní děsivě, že? Když jsem se s tím kdysi poprvé setkal v USA, též jsem si myslel, že to bude něco naprosto nepřijatelného. A hle! Je to velice dobré. Právě tak jako kombinace hovězí pečeně, ke které se pojídá med a pekanové nebo vlašské ořechy, což jsem okusil v Kanadě. Velká dobrota!
Předpokládám, že jako herec hodně cestujete a ochutnal jste již nejednu cizí kuchyni. Prozradíte mi, jak Vám kde chutnalo?
Vladimír Marek: Díky svému 18ti letému působení v divadle Drak v Hradci Králové se mi dostalo možnosti procestovat skoro celý svět, a protože jsem nejen mlsoun a žrout, ale též notorický zvědavec, ochutnával jsem, co se dalo. Pokud bych měl jmenovat zemi, kde mi nechutnalo tak nutno konstatovat, že je to Anglie. Britská kuchyně je prostě..., no... , tak nějak divná. Používá jako tuk v mnoha případech hovězí lůj a tento dává pokrmům prapodivnou příchuť. Snažil jsem se přizpůsobit a ochutnávat dál, ale vždy jsem skončil u jediné, pro mě v té zemi poživatelné, dobroty a to je "Fish and Chips" - smažená ryba s brambůrky.
Moc jsem si pochutnával v Japonsku. Jeho kuchyně je lehká a pokrmy jsou na talíři i malými, výtvarnými díly. Asijská kuchyně mě vůbec velmi zaujala a v těchto zemích jsem také požil ty největší kulinářské kuriozity. Ať to už byli různě upravení brouci, housenky, hadi a mnohá jiná, na pohled nejedlá havěť. A shledal všechny tyto prapodivnosti chutnými. Leč málo platné, doma je doma, koprovka je koprovka a řízek je řízek.
Herecká profese bývá dost často náročná i fyzicky, obzvláště třeba muzikály, kde se musíte hýbat. Jak si udržujete svou postavu?
Vladimír Marek: Postavu si nijak zvlášť neudržuji. Přišel určitý věk a tělo se pochopitelně mění. Musí se s tím smířit každý a já s tím smířen jsem. Snažím se jen trochu ovládat ve své mlsnosti a ty největší kalorické bomby si dopřávám jen výjimečně. Jednou z těchto dobrot jsou i flambované krevety, na které mi dala, po ochutnání a zešílení gurmánskou slastí, recept Chantal Poullain: krevety, nejlépe tygří, zakoupíme již vyloupané a očištěné (a pořádně se přitom plácneme přes kapsu). Na pánvi rozpálíme trochu oleje, přidáme kousek másla a krevety prudce opečeme. Potom je přelijeme whisky a zapálíme. Po oflambování zalijeme sladkou smetanou a necháme na malém ohni jen tak probublávat, Francouzi tomu říkají mijoter, až do chvíle, kdy omáčka získá podobně narůžovělou barvu jako mají krevety. Osolíme dle chuti a podáváme. Nejlépe s rýží. Je to drahé, je to kalorické, je to božské. A v podstatě jednoduché a rychlé.
Vladimíre moc děkuji za milý rozhovor, přeji spoustu krásných a zajímavých rolí a hodně kulinářských úspěchů.
Na závěr chci dodat, že pokud máte rádi mořské tvory, jistě vyzkoušejte Vladimírův dnešní recept, neboť je to opravdu pochoutka.